21 Cdo 3640/2010

Datum rozhodnutí: 09.03.2011

Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 písm. b) předpisu č. 122/1975Sb., § 241a odst. 3 o. s. ř., § 243d odst. 1 o. s. ř., § 132 o. s. ř.

21 Cdo 3640/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. W. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. č. 3/3, proti žalovanému Zemědělskému družstvu vlastníků Malšovice , družstvu se sídlem v Malšovicích č. 6, IČO 00119601, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova č. 795, o neplatnost vyloučení ze zemědělského družstva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 696/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. května 2010 č.j. 20 Co 56/2010-465, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 1.12.1986 žalovaný sdělil žalobci, že sbor zástupců družstva rozhodl podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 122/75 Sb., o zemědělském družstevnictví, a článku 17 odst. 1 písm. b) stanov družstva o jeho vyloučení z družstva. Porušení družstevní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že žalobce, přestože nepatřil mezi funkcionáře družstva oprávněné podle příkazu předsedy družstva č. 1/85 podepisovat objednávky, o své újmě vystavil objednávku č. 408573 a objednal jí kuchyňské linky údajně pro "novostavby JZD". Objednané linky u dodavatele převzal osobně a odvezl dne 29.5.1986, ovšem do svého rozestavěného rodinného domku, aniž mu "vedení JZD" dalo k něčemu takovému souhlas. Na kopii objednávky žalobce uvedl v rozporu se skutečností, že jí bude objednán materiál u Státního statku n.p. Dubá.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho vyloučení z družstva je neplatné a že členství nadále trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 29.5.1986 mu předseda žalovaného ing. B. U. předal dvě objednávky na nákup materiálu ve Státním statku Dubá a "PNP Cvikov". Na základě toho žalobce téhož dne jménem žalovaného objednal kuchyňský sektorový nábytek do svého rodinného domku s tím, že již předtím měl dohodnuto s vedoucím stavební výroby žalovaného J. H., že žalovaný v jeho rodinném domku provede "finální" truhlářské práce na zakázku včetně dodávky materiálu, což bude žalobci následně "v globálu fakturováno". Nakoupený nábytek žalobce složil ve svém rodinném domku, o čemž vyrozuměl skladníka stavebního materiálu L. H. a vedoucího stavební výroby J. H. Následně došlo mezi žalobcem a J. H. ke konfliktu, jehož výsledkem bylo, že J. H. práce v rodinném domě žalobce zakázal dokončit a odmítl jakoukoliv pomoc.

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 18.12.1987 č.j. 7 C 2286/86-48 žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 1.479,50 Kčs k rukám býv. Krajského sdružení advokátů v Praze. Vycházel ze závěru, že žalobce neporušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem a že nebylo doloženo, že by další trvání členství žalobce ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o neplatnost vyloučení žalobce z družstva zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 650,- Kčs a na náhradě nákladů odvolacího řízení 660,- Kčs, vše "na účet" býv. Krajského sdružení advokátů v Ústí nad Labem. Odvolací soud zjistil, že žalobce byl pravomocně odsouzen pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, kterého se dopustil tím, že jako hlavní ekonom družstva odebral bez jakéhokoli vědomí a souhlasu nadřízených pracovníků na podkladě neoprávněně vypsané a podepsané objednávky dle vlastního výběru části kuchyňských linek v hodnotě 11.775,- Kčs, které poté odvezl do svého bydliště v M., kde je bez souhlasu nadřízených uskladnil, a následně učinil opatření, aby faktura byla proplacena družstvem, a s přihlédnutím k dalším důkazům dovodil, že vyloučení žalobce z družstva bylo provedeno v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 122/1975 Sb.

K návrhu na obnovu řízení, který žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 1.6.1992 č.j. 7 C 307/90-17 rozhodl tak, že "obnova řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 2286/86 se povoluje". Dovodil, že je dán důvod obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť rozsudky Okresního soudu v Děčíně ze dne 31.5.1988 č.j. 2 T 766/87-166 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.9.1988 č.j. 1 To 29/88-177, kterými byl žalobce odsouzen, byly rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8.9.1989 sp. zn. 4 Tz 36/89 zrušeny a rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22.11.1991 č.j. 1 T 198/89-323, který nabyl právní moci dne 12.3.1992, byl žalobce obžaloby zcela zproštěn. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21.8.1992 č.j. 11 Co 325/92-26 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Po právní moci rozhodnutí o povolení obnovy řízení věc znovu projednal Krajský soud v Ústí nad Labem a usnesením ze dne 15.4.1993 č.j. 11 Co 478/92-98 zamítl návrh na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení o obnově 690,- Kč "na účet" advokáta JUDr. Milana Vokouna a že žalobce je povinen zaplatit "státu - Okresnímu soudu v Děčíně" na náhradě nákladů řízení 311,- Kč. Po provedení dalších důkazů dospěl k závěru, že předchozí rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť vyloučení žalobce z družstva bylo provedeno platně; na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobce byl pravomocným rozsudkem zproštěn obžaloby, neboť hodnocením skutkového stavu trestním soudem není civilní soud vázán.

K dovolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28.6.1994 č.j. 6 Cdo 25/94-120 uvedené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť postupem odvolacího soudu, který v obnoveném řízení věc projednal v rozporu se zákonem v jediném stupni, byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně [§ 237 písm. f) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.1995].

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 30.4.1996 č.j. 10 C 696/95-135 rozhodl, že "rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18.12.1987 č.j. 7 C 2286/86-48 se nemění", uložil žalovanému, aby zaplatil na náhradě nákladů řízení "čs. státu - Okresnímu soudu v Děčíně" 911,- Kč a žalobci k rukám jeho zástupce 2.570,- Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek z dovolání ve výši 500,- Kč. Dospěl k závěru, že zakoupením nábytku pro svou osobní potřebu z družstevních prostředků žalobce porušil družstevní kázeň, nikoliv však zvlášť hrubým způsobem. Kromě toho ani žalovaný nenabídl důkazy o tom, jak by mohlo další trvání členství žalobce ohrožovat řádné plnění úkolů družstva. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9.1.1997 č.j. 9 Co 691/96-145 toto usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně ve věci samé rozhodl usnesením a nikoliv rozsudkem a že - dospěl-li k závěru, že původní rozsudek odvolacího soudu není správný - měl ve výroku rozhodnout o jeho změně.

Okresní soud v Děčíně poté rozsudkem ze dne 11.2.1997 č.j. 10 C 696/95-149 rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na určení neplatnosti vyloučení žalobce z družstva se zamítá, změnil tak, že žalobě vyhověl; současně uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení "Českému státu - Okresnímu soudu v Děčíně" 911,- Kč a žalobci k rukám jeho zástupce 3.145,- Kč a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek z dovolání ve výši 500,- Kč. Po doplnění dokazování listinami obsaženými ve spise Okresního soudu v Mělníku zn. 1 T 198/89 vycházel ze zjištění, že žalobce se dohodl se stavební výrobou žalovaného na tom, že koupí z prostředků družstva kuchyňskou linku, která bude vedena jako stavební materiál, bude zabudována do domu žalobce a s dodávkou prací pak bude vyfakturována a zaplacena. Žalobce dne 29.5.1986 obdržel od předsedy žalovaného ing. U. dvě objednávky, na jejichž základě mu byly dodány kuchyňské linky, které uskladnil ve svém domě; o tom bylo informováno několik členů a pracovníků žalovaného. Faktura za nábytek byla zaplacena z prostředků družstva v maloobchodní ceně. Posléze došlo k nedorozumění mezi žalobcem a vedením družstva a bylo rozhodnuto, že stavební středisko pro žalobce přislíbené práce neprovede. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že zakoupením nábytku pro svou osobní potřebu z družstevních prostředků žalobce porušil družstevní kázeň, neboť byl nepochybně informován o možnosti půjčky na pořízení bytového zařízení z prostředků žalovaného a objednávku na kuchyňské linky nebyl oprávněn podepsat. Uvedené jednání žalobce však soud prvního stupně nepovažoval za porušení družstevní kázně zvlášť hrubým způsobem. Při tomto hodnocení přihlédl k tomu, že u žalovaného "panoval nepořádek" v účetnictví a že družstvo "nedisponovalo" směrnicí o oběhu účetních dokladů, a zejména ke znaleckému posudku znalce v oboru ekonomika Dr. ing. J. M. pořízenému pro účely trestního řízení, který podle jeho názoru vyvrátil důkazy (především svědecké výpovědi, zejména výpověď ing. B. U.), jež vedly odvolací soud k závěru, že se žalobce dopustil "finančních machinací" bez vědomí nadřízených pracovníků a že kuchyňské linky byly objednány a dodány bez souhlasu vedení družstva. Soud prvního stupně též poukazoval na výpověď ing. B. U. v trestním řízení, podle níž předseda družstva byl již v létě 1986 informován o tom, že žalobce má ve svém domě uskladněny zakoupené kuchyňské linky, a tato skutečnost ho nepřekvapila.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21.4.1998 č.j. 9 Co 337/97-163 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh žalobce na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti vyloučení z družstva; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o obnově a nákladů obnoveného řízení před soudy obou stupňů 2.840,- Kč "na účet jeho právního zástupce JUDr. Milana Vokouna, advokáta v Děčíně", uložil žalobci povinnost "nahradit České republice na účet Okresního soudu v Děčíně státem placené náklady řízení" ve výši 311,- Kč a rozhodl, že "ve výroku o povinnosti žalobce zaplatit Okresnímu soudu v Děčíně soudní poplatek z dovolání zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen". Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobce neoprávněně nakládal s finančními prostředky družstva tím, že nakoupil pro svou potřebu kuchyňské linky z prostředků družstva, ačkoliv jako jeho hlavní ekonom měl uloženou odpovědnost za dodržování finanční a účetní kázně. Podle názoru odvolacího soudu je nerozhodné, že nebyl zjištěn úmysl žalobce se tímto jednáním obohatit a že později žalobce "nechal převést pohledávku za nábytek na svůj účet". Okolnost, že žalobce byl zproštěn obžaloby z trestného činu, kterého se měl dopustit jednáním, jež bylo i důvodem jeho vyloučení z družstva, neznamená, že by se žalobce tohoto jednání nedopustil, ale pouze to, že jeho jednání nebylo shledáno trestným. Důležité podle odvolacího soudu je, zda jednání žalobce bylo takové intenzity, že mohlo být ve své době považováno za zvlášť hrubé porušení družstevní kázně. Odvolací soud byl toho názoru, že neoprávněnou manipulaci s finančními prostředky družstva za situace, kdy jde o manipulaci družstevníkem, který je přímo odpovědný za dodržování finanční kázně, je třeba považovat za zvlášť hrubé porušení družstevní kázně. Toto hrubé porušení družstevní kázně nemůže být omlouváno tím, že bylo zjištěno, že v družstvu byl nepořádek, že se neprováděla řádná kontrola a že nebyly vypracovány řádné směrnice k nakládání s finančními prostředky; nelze přehlédnout, že žalobce byl hlavní ekonom družstva, který měl rovněž odpovídat za jeho řádný chod, zejména ve vztahu k finančním prostředkům. Podle názoru odvolacího soudu byla splněna i další podmínka pro platné vyloučení z družstva, tj. že další trvání členství by ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva. Za situace, kdy družstevní kázeň porušoval vedoucí představitel družstva, by podle odvolacího soudu jeho další setrvání v družstvu mohlo ohrožovat morálku ostatních družstevníků a tím i řádné plnění úkolů družstva.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 15.4.1999 č.j. 21 Cdo 2368/98-180 uvedené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dovodil, že zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení není soud v občanském soudním řízení vázán a že na základě výsledků dokazování může dospět k závěru, že skutek, pro který byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán a v němž je spatřováno jeho protiprávní jednání, se stal, i když soud v trestním řízení učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán. Skutkové zjištění odvolacího soudu, že se žalobce dopustil jednání vytýkaného mu žalovaným v dopise ze dne 1.12.1986, však nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud odvolacímu soudu v tomto směru vytknul, že ing. B. U., předsedu žalovaného, který byl ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1988 a § 31 odst. 1 písm. e) zákona č. 122/1975 Sb. ve znění zákona č. 111/1984 Sb. jeho statutárním orgánem, vyslechl v rozporu se zákonem nikoliv jako účastníka řízení, ale jako svědka, a že jeho výpovědi přikládal váhu svědecké výpovědi. V hodnocení důkazů odvolacím soudem tak nastal logický rozpor a výsledek tohoto hodnocení proto neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 občanského soudního řádu.

Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 8.3.2000 č.j. 9 Co 475/99-202 znovu rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že návrh žalobce na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti vyloučení z družstva, se zamítá; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o obnově a nákladů obnoveného řízení před soudy obou stupňů 3.740,- Kč "na účet" advokáta JUDr. Milana Vokouna. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem ing. B. U.; po zjištění, že od roku 1993 již není statutárním zástupcem žalovaného, jej vyslechl jako svědka. Z výsledků dokazování opětovně dovodil, že žalobce neoprávněně objednal a z finančních prostředků družstva nechal zaplatit kuchyňskou linku, kterou odvezl do svého rodinného domu a "teprve se značnou časovou prodlevou nechal částku představující hodnotu objednaného a dodaného zboží převést na svůj účet". Tímto svým jednáním žalobce porušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem; při hodnocení míry intenzity porušení družstevní kázně odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce jako hlavní ekonom družstva měl dbát o jeho řádné hospodaření a dodržování finanční a účetní kázně. Podle názoru odvolacího soudu byla splněna i další podmínka pro platné vyloučení z družstva, tj. že další trvání členství by ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva. Žalobce se porušení družstevní kázně dopustil jako vedoucí pracovník družstva a "za situace, kdy se po ostatních družstevnících vyžadovalo řádné plnění úkolů", by jeho další setrvání v družstvu mohlo "ohrožovat morálku" ostatních družstevníků a tím i řádné plnění úkolů celého družstva.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22.11.2001 č.j. 21 Cdo 2678/2000-219 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co odmítl námitku žalobce, že by odvolací soud nepřihlédl ke skutkovým zjištěním Okresního soudu v Mělníku učiněným v jeho rozsudku ze dne 22.11.1991 č.j. 1 T 198/89-323 a co v tomto směru odkázal na své předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 15.4.1999 č.j. 21 Cdo 2368/98-180), dovolací soud vytknul odvolacímu soudu, že ing. B. U. opět vyslechl jako svědka a že jeho výpovědi při hodnocení důkazů přikládal hodnotu svědecké výpovědi. Má-li být totiž soudem vyslechnuta osoba, která vykonávala funkci statutárního orgánu organizace - právnické osoby, v řízení, jehož účastníkem je tato organizace, může být o okolnostech, které se týkají této organizace a které nastaly v době, kdy vykonávala funkci statutárního orgánu, vždy vyslechnuta jen jako účastník řízení, a to samozřejmě i tehdy, je-li výslech prováděn v době, kdy již nen�� tímto statutárním orgánem. Dovolací soud uzavřel, že skutkové zjištění odvolacího soudu jako výsledek takto vadného hodnocení důkazů soudem neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 občanského soudního řádu a že napadené usnesení založené na takovém skutkovém zjištění proto nemá oporu v provedeném dokazování.

Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 22.4.2003 č.j. 9 Co 233/2002-239 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11.2.1997 č.j. 10 C 696/95-149 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S poukazem na právní názor dovolacího soudu uložil soudu prvního stupně, aby "opětovně vyslechl ing. B. U., a to jako účastníka řízení, a aby zhodnotil tento důkaz odpovídajícím způsobem a všechny dosavadní důkazy podle ust. § 132 občanského soudního řádu".

Okresní soud v Děčíně poté rozsudkem ze dne 4.11.2003 č.j. 10 C 696/95-253 ve znění opravného usnesení ze dne 4.11.2003 č.j. 10 C 696/95-256 rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na určení neplatnosti vyloučení žalobce z družstva se zamítá, změnil tak, že vyloučení žalobce z družstva ze dne 1.12.1986 je neplatné a členský poměr žalobce trvá dále; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.831,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové. Poté, co vyslechl bývalého předsedu žalovaného Ing. B. U. jako účastníka a co provedl další důkazy, soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že "žalobce se dopustil porušení družstevní kázně, když si pro svou osobní potřebu nakoupil nábytek z družstevních prostředků, využil nepořádku v účetnictví družstva a podepsal sám objednávku, a podílel se na nepořádku v účetnictví", a že předseda družstva Ing. B. U. jako žalobcův nadřízený "nekontroloval jeho činnost, předal žalobci dvě nevyplněné objednávky, aniž by se zajímal, jak s nimi bylo naloženo, nejpozději v září 1986 věděl o zakoupených kuchyňských linkách, které nebyly proplaceny". Vzhledem k tomu, že "situace v družstvu umožnila žalobci porušení pracovní kázně" a že žalovaný "v průběhu řízení nespecifikoval a ani nenabídl důkazy o tom, jak mohlo další trvání členství žalobce při převedení na jinou funkci ohrožovat řádné plnění úkolů družstva", soud prvního stupně uzavřel, že vyloučení žalobce z družstva se "z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřeně přísné opatření za porušení družstevní kázně" a že tedy žalobce neporušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 24 odst.1 písm.b) zákona č. 122/1975 Sb. Jeho vyloučení z družstva je proto neplatné a členský poměr nadále trvá.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - poté, co usnesením ze dne 12.7.2005 č.j. 9 Co 705/2004-293 změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.7.2004 č.j. 10 C 696/95-273 o odmítnutí odvolání žalovaného pro opožděnost tak, že se odvolání neodmítá - usnesením ze dne 25.4.2006 č.j. 9 Co 799/2005-329 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73 o určení neplatnosti vyloučení žalobce z družstva a dalšího trvání jeho členského poměru v družstvu, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení "o obnově a obnoveného řízení" před soudy obou stupňů 15.932,80 Kč "na účet" advokáta JUDr. Milana Vokouna. Poté, co doplnil dokazování zopakováním "listinného důkazu - zápisu ze schůze Sboru zástupců členské schůze JZD v Malšovicích konané dne 28.11.1986", odvolací soud dovodil, že "okresní soud neměl pochybnost o tom, že žalobce jednáním, které mu bylo vytknuto ve vyloučení z družstva, porušil družstevní kázeň", že však "náležitě nepřihlédl k okolnostem významným pro posouzení intenzity porušení družstevní kázně". Podle názoru odvolacího soudu "bylo nutno přihlédnout především k funkci, kterou žalobce vykonával a ze které vyplývalo, že především on, jako hlavní ekonom družstva, který měl i patřičné odborné vzdělání, měl dbát na řádné nakládání s finančními prostředky družstva a měl se vyvarovat jakýchkoli úkonů, které by ho mohly zpochybňovat jako hlavního garanta dodržování finanční kázně v družstvu". Jednání žalobce "nelze zlehčovat tím, že v družstvu byl nepořádek, že nebyl dostatečně kontrolován a že celá situace v družstvu mu umožnila porušení družstevní kázně", neboť "jde o závažnější pochybení, nežli kdyby se obdobného porušení družstevní kázně dopustil řadový člen družstva"; ve vztazích mezi členy družstva (kteří mají společný zájem na výsledcích hospodaření družstva se společnými prostředky) je třeba, aby "panovala důvěra ve spolehlivost a poctivost družstevníka, který je přímo odpovědný za nakládání s finančními prostředky". Odvolací soud uzavřel, že žalobcovo jednání nelze "hodnotit jinak než jako zvláště hrubé porušení družstevní kázně". Podle odvolacího soudu byla "splněna i další podmínka pro vyloučení z družstva - že by další trvání jeho členství ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva"; v této souvislosti muselo být přihlédnuto k tomu, že podle zápisu "ze schůze družstevníků, konané před vyloučením žalobce z družstva, nebyly pochybnosti mezi družstevníky, že žalobce má opustit družstvo, že v jeho práci ztratili důvěru a že nesouhlasí s tím, aby v družstvu zůstal v jakékoliv funkci", z čehož vyplývá, že žalobcovo "setrvání v družstvu by mohlo mít negativní vliv na další plnění úkolů, které by byly kladeny na družstevníky, kteří by mohli poukazovat na to, že členství a tím i výhody členství v družstvu byly zachovány členu družstva, který se dopustil zvlášť hrubého porušení družstevní kázně". Vyloučení žalobce z družstva ze dne 1.12.1986 tedy splňuje "všechny náležitosti po formální i materiální stránce stanovené zákonem".

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 15.11.2007 č.j. 21 Cdo 2663/2006-356 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Dovodil, že pro závěr, zda žalobce porušil družstevní kázeň, popřípadě jakou dosáhlo porušení družstevní kázně intenzitu, je rozhodující především zjištění, zda žalobce byl jako "hlavní ekonom JZD" oprávněn "podepisovat objednávky", zda žalobce objednal kuchyňské linky "o své újmě" (bez vědomí příslušných vedoucích funkcionářů žalovaného) a zda převzaté kuchyňské linky umístil do svého rozestavěného domu "bez souhlasu vedení JZD" (tedy bez souhlasu příslušných vedoucích funkcionářů žalovaného), přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že žalobce porušil jednáním popsaným v dopise žalovaného ze dne 1.12.1986 družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem, měl za řízení před soudy žalovaný. Pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že žalobce, i když byl "hlavním ekonomem JZD", nebyl oprávněn za žalovaného "podepisovat objednávky", zpochybňují zejména za řízení najevo vyšlé skutečnosti o tom, že žalobce měl podle výpisu z podnikového rejstříku za žalovaného "podpisové právo" a že mu předseda družstva Ing. B. U. předal dva nevyplněné objednávkové listy, čímž sám nerespektoval příkaz předsedy družstva č. 1/85. Při zjišťování toho, zda žalobce objednal kuchyňské linky "o své újmě" a zda převzaté kuchyňské linky umístil do svého rozestavěného domu "bez souhlasu vedení JZD", bylo mimo jiné významné, že výpověď předsedy družstva Ing. B. U. jednak vykazuje značné rozpory (obsahové rozdíly, které vedle sebe nemohou obstát), jednak ji lze hodnotit toliko jako výpověď účastníka řízení, a že výpovědi soudem vyslechnutých svědkyň Ing. A. N., H. K. a M. K. pro věc z uvedeného pohledu nic nepřinesly. I když v původním řízení (při jednání u soudu prvního stupně dne 29.4.1987 a při jednání před odvolacím soudem) byla kromě Ing. B. U. vyslechnuta řada osob, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, jak byly tyto výpovědi hodnoceny a jaké poznatky z nich byly případně získány. Dovolací soud dovodil, že v občanském soudním řízení je třeba provést jednotlivými výpověďmi a doklady z trestního řízení důkaz podle ustanovení § 129 odst.1 občanského soudního řádu a při zjišťování skutkového stavu k nim přihlížet, a že však soudy v projednávané věci poznatky z trestního řízení vedeného proti žalobci prakticky nevyužily. Uzavřel, že soudy při zjišťování skutkového stavu vzaly jednak v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly nijak najevo, jednak pominuly rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a za přihlédnutí k tomu, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že žalobce porušil jednáním popsaným v dopise žalovaného ze dne 1.12.1986 družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem, měl za řízení před soudy žalovaný, nelze mít za prokázané, že by žalobce jednáním uvedeným v dopise ze dne 1.12.1986 zaviněně porušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem.

Krajský soud v Hradci Králové poté usnesením ze dne 8.8.2008 č.j. 20 Co 59/2008-365 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4.11.2003 č.j. 10 C 696/95-253 ve znění opravného usnesení ze dne 4.11.2003 č.j. 10 C 696/95-256 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na právní názor dovolacího soudu a uložil soudu prvního stupně, aby při svém rozhodování vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu a aby výsledek této své činnosti vyložil přesvědčivě a přezkoumatelně v písemném vyhotovení rozhodnutí.

Okresní soud v Děčíně - po té, co k námitce žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.7.2009 č.j. Ncp 900/2009-393 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy - rozsudkem ze dne 8.12.2009 č.j. 10 C 696/95-419 "zamítl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na určení neplatnosti vyloučení žalobce z družstva se zamítá", a "mění se tak, že vyloučení žalobce z družstva ze dne 1.12.1986 je neplatné a členský poměr žalobce trvá dále"; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 44.213,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové. Z výsledků dokazování dovodil, že žalobce, který stavěl rodinný domek "individuální výstavbou" a měl se žalovaným uzavřenou dohodu "o výpomoci při výstavbě", si vyplnil, obdobně jako řada jiných "vedoucích pracovníků" družstva, objednávkové listy, které si v květnu 1986 vyzvedl u předsedy družstva Ing. B. U., "zakoupil objednané zboží jménem družstva" a "sám přivezl nábytek", přičemž takový postup připouštěla "praxe spočívající ve výpomoci od družstva, umožňující nákup materiálu družstva stavebníkům, provádění odborných prací při stavbách a zařizování i soukromých rodinných domků", a že se žalovanému nepodařilo vyvrátit tvrzení žalobce, podle kterého "k úhradě ceny nábytku v družstvu mělo dojít až po zabudování nábytku", když není věrohodné svědectví J. H. o tom, že "o této záležitosti nic nevěděl". Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že u žalovaného bylo "v důsledku nízké úrovně řídící práce" v nepořádku účetnictví, že nebyla dostatečná činnost kontrolních orgánů a že - jak vyplynulo z výpovědí A. N., J. H., H. K., V. M. a ze zpráv OZS v Děčíně a výpovědí zaměstnanců OZS Ing. D., M. K. a Ing. B. - porušování družstevní kázně se dopouštěla celá řada členů, včetně vedení družstva a uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat tvrzení o porušení družstevní kázně žalobcem zvlášť hrubým způsobem, neboť žalovanému jednáním žalobce nevznikla žádná škoda (cena nábytku ve výši 5.430,- Kč byla uhrazena dne 30.11.1986) a žalobce se nedopustil trestné činnosti, když byl zproštěn obžaloby z trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Výsledek hlasování o vyloučení žalobce z družstva nepovažoval soud prvního stupně za důkaz, že by další trvání členství ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva (výsledek odpovídal stávajícím společenským poměrům, neboť bylo pravidlem, že se hlasovalo jednomyslně, pod společenským tlakem), a podle názoru soudu bylo vyloučení z členství družstva nepřiměřeným řešením vzniklé situace.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25.5.2010 č.j. 20 Co 56/2010-465 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na změnu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.12.1988 č.j. 11 Co 142/88-73, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 34.500,- Kč a před odvolacím soudem 5.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Hraby. Podle odvolacího soudu je třeba "zjištěný skutkový stav hodnotit jinak, než jak jej hodnotil soud prvního stupně". Z důkazů totiž plyne, že "předseda družstva Ing. U. nikdy dopředu o objednávce žalobce nevěděl a nedal k ní souhlas" (o nákupu kuchyňských linek byl informován svědkyní Novotnou až v září 1986) a že "způsob, kterým žalobce kuchyňskou linku nakoupil, je naprosto mimořádný a vymyká se všem známým zvyklostem". Žalobce byl povinen "řídit se vnitřním předpisem tj. příkazem předsedy JZD č. 1/85 a nemohl jej překračovat s poukazem na to co je zapsáno v podnikovém rejstříku" a "nebylo prokázáno, že žalobce mohl na základě vnitřních předpisů, pokynu či souhlasu některého ze svých nadřízených podepsat objednávku jménem družstva". Objednávka "nevyhovovala ani zápisu v podnikovém rejstříku, podle kterého musel být pod právním úkonem družstva podepsán vždy především předseda družstva". Odvolací soud dovodil, že "i kdyby měl žalobce oprávnění podepisovat objednávky za družstvo, mohlo se toto oprávnění týkat jen záležitostí družstva a nikoliv soukromých záležitostí žalobce (objednávání zboží pro svoji osobní potřebu)". Také z toho, že předseda družstva "předal žalobci dvě nevyplněné objednávky, nelze dovozovat, že mu tím dal souhlas, aby učinil objednávku pro svou soukromou potřebu, k nákupu kuchyňských linek do své domácnosti". Odvolací soud zdůraznil, že "předseda družstva Ing. U. byl slyšen v obou řízeních celkem 7x a po celou dobu shodně a jednoznačně tvrdil, že o nákupu nevěděl, souhlas k němu nedal a dozvěděl se o něm až dodatečně", a že "ostatní části jeho výpovědi" nejsou pro rozhodnutí "důležité". V projednávané věci nešlo podle odvolacího soudu o případ, kdy družstvo poskytovalo svým členům pomoc, která spočívala v provedení prací, dodání materiálu, zapůjčení dopravních prostředků, poskytování úvěru, neboť "žalobci žádný úvěr poskytnut nebyl a nebyl mu dodán ani žádný materiál, když kuchyňskou linku, která není materiálem, si žalobce objednal sám, bez vědomí družstva, tzn. že jednání žalobce vybočovalo z uvedené praxe družstva". Odvolací soud odkázal i na skutečnosti, které soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nezmínil, které však vyšly v řízení najevo a které nasvědčují tomu, že žalobce svým jednáním porušil vnitřní pravidla družstva a že si toho byl vědom (jedná se o výpověď svědkyně K., z níž vyplývá, že "se žalobce snažil zatajit koupený majetek, že uvedl, že tento majetek je veden na jeho osobním účtu, což ovšem nebyla pravda, a že si nechal zaevidovat svůj závazek vůči družstvu na osobní účet až v době prováděné kontroly"). Odvolací soud dospěl k závěru, že "žalobce družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem porušil a že se mu nepodařilo prokázat, že družstvo dopředu vědělo o jeho záměru koupit pro sebe jménem družstva kuchyňskou linku a že k této koupi dalo souhlas [žalobce bez vědomí družstva vyplnil jménem družstva objednávku kuchyňské linky, zboží si osobně vyzvedl, přivezl jej k sobě domů a tam uschoval (29.5.1986), ještě ke dni 11.11.1986 nenašla kontrola prováděná OZS v účetních dokladech družstva žádný záznam o tom, že by tento obchod byl zaúčtován na vrub žalobce, do účetnictví družstva nechal žalobce tuto transakci zaznamenat až pod tlakem probíhající kontroly]." Tím, že se žalobce jako hlavní ekonom družstva "dopustil uvedeného svévolného jednání, při němž si nechal poskytnout od družstva osobní prospěch, mohlo mít na morálku ostatních členů dopad velmi negativní, a to právě proto, že se vědomě provinil na úseku, za který nesl před celým družstvem odpovědnost, a bylo proto nezbytné dát ostatním družstevníkům jasný signál, že chování žalobce je nepřijatelné. Jedinou možností proto bylo vyloučit žalobce z družstva."

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektuje závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem a že je postižené vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud, aniž by zopakoval důkazy, zhodnotil důkazy odlišně od soudu prvního stupně. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že dovolatel zaviněně porušil (jednáním popsaným v dopise žalovaného ze dne 1.12.1986) družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem a že by další trvání jeho členství ohrožovalo řádné plnění úkolů družstva, měl za řízení před soudy žalovaný. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na nevěrohodnost výpovědi Ing. U. před soudy, kdy z jeho různých vyjádření vyplývá předchozí udělení souhlasu k nákupu kuchyňské linky, a že tuto skutečnost následně účelově opakovaně zapíral z důvodu veřejného vystoupení žalobce s kritikou jeho práce na Sboru zástupců v září 1986. Dovolatel rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že se jednalo o "zcela mimořádný způsob nákupu kuchyňské linky, vymykající se všem známým zvyklostem", když Ing. S. D., ekonomický náměstek OZS a člen komise, která prováděla šetření, dne 29.4.1987 do protokolu vypověděl, že "nedostatky nejsou takového rázu, aby bylo nutné s někým zavést trestní řízení", a když v osobním hodnocení žalobce ze dne 14.11.1986 podepsaném Ing. U., se o žádném skutku, později uvedeném v dopise ze dne 1.12.1986, nehovoří. Není také pravdou, že by nebylo prokázáno oprávnění žalobce podepisovat objednávky, když Ing. U. vypověděl (dne 15.9.1990 v hlavním líčení), že "objednávky mohl učinit v podstatě každý, kdo dostal objednávkový list" a (dne 26.8.2003 na jednání před soudem prvního stupně) "že si již nevzpomíná, zda mezi příkazy 5/83 a 1/85 nezpracoval další příkaz, který by řešil oprávnění, který člen z družstva může s čím nakládat, a že je možné, že v některých příkazech byl uveden žalobce". Dokazováním bylo dále prokázáno, že JZD v Malšovicích provádělo i pro své členy zakázkovým způsobem rozsáhlou přidruženou stavební výrobu a že žalobce, objednal-li předmětnou kuchyňskou linku, byť po zabudování a stavebních úpravách určenou do novostavby rodinného domku, učinil tak na stavební zakázku (tedy pro potřebu JZD), která byla na jeho jméno evidentně vedena v seznamu zakázek stavební výroby. Odvolací soud podle názoru dovolatele nepochopil problematiku běžného zadávání stavebních zakázek, evidenci jejich rozpracovanosti a účetní evidence pohledávek za tyto zakázky vedených na osobních účtech družstevníků, v žádném případě žalobce, ale ani jiný družstevník, nepotřeboval na uvedenou věc předem schválený jakýkoliv úvěr, neboť k žádnému poskytnutí finančních prostředků družstevníkům nedocházelo. V rozporu s výpovědí svědkyně K., z níž odvolací soud vycházel, je závěr znaleckého posudku Ing. Josefa Maurera, k němuž odvolací soud nepřihlédl, a z něhož vyplynulo, že "zaúčtování nákupu kuchyňské linky pro ZD Malšovice podle objednávky podepsané žalobcem bylo obsahově správné a že nedošlo k žádné ztrátě u žádné ze zaúčtovaných položek". Znalec rovněž uvedl, že veškeré účetní operace týkající se stavební zakázky a osobního účtu žalobce byly pořízeny ještě před prováděnou prověrkou OZS. Dovolatel se domnívá, že v průběhu celého řízení nebylo a ani nemohlo být svědecky prokázáno, že by předseda družstva Ing. U. dopředu o objednávce na nákup kuchyní nevěděl a nedal k nákupu žalobci za vedení JZD souhlas (při předávání objednávek ze svého bloku) a že by tedy žalobce porušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc samou je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaný vyloučil žalobce ze zemědělského družstva v prosinci 1986 - posuzovat podle ustanovení tehdy platného zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví, ve znění zákona č. 111/1984 Sb. (dále jen "zákona o zemědělském družstevnictví").

Členská schůze může vyloučit člena ze zemědělského družstva pouze tehdy, porušil-li opětovně hrubým způsobem družstevní kázeň a dříve uložené kárné opatření nevedlo k nápravě nebo porušil-li družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem, a když by další trvání jeho členství ohrožovalo řádné plnění úkolů zemědělského družstva [§ 24 odst. 1 písm. b) zákona o zemědělském družstevnictví].

Odvolací soud dospěl mimo jiné k závěru, že "žalobce družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem porušil", když "se mu nepodařilo prokázat, že družstvo dopředu vědělo o jeho záměru koupit pro sebe jménem družstva kuchyňskou linku a že k této koupi dalo souhlas", a že "jeho chování mohlo mít na morálku ostatních členů velmi negativní dopad a proto jedinou možností bylo vyloučit žalobce z družstva". S dovolatelem je třeba souhlasit v tom, že uvedené skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování.

Podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Již v předchozím usnesení ze dne 15.11.2007 č.j. 21 Cdo 2663/2006-356 dovolací soud dovodil, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že žalobce porušil jednáním popsaným v dopise žalovaného ze dne 1.12.1986 družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem, měl za řízení před soudy žalovaný, že výpověď předsedy družstva Ing. B. U. jednak vykazuje značné rozpory (obsahové rozdíly, které vedle sebe nemohou obstát), jednak ji lze hodnotit toliko jako výpověď účastníka řízení, že pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že žalobce - i když byl "hlavním ekonomem JZD" - nebyl oprávněn za žalovaného "podepisovat objednávky", zpochybňují zejména za řízení najevo vyšlé skutečnosti o tom, že žalobce měl podle výpisu z podnikového rejstříku za žalovaného "podpisové právo" a že mu předseda družstva Ing. B. U. předal dva nevyplněné objednávkové listy, čímž sám nerespektoval příkaz předsedy družstva č. 1/85, jakož i to, že soudy v projednávané věci prakticky nevyužily poznatky z trestního řízení vedeného proti žalobci.

Odvolací soud k uvedeným skutečnostem nepřihlédl a naznačeným způsobem nepostupoval - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - ani při novém rozhodování věci. Dovolatel proto právem odvolacímu soudu vytýká, že se při svém rozhodování v rozporu s ustanovením § 243d odst.1 větou druhou o.s.ř. neřídil závazným právním názorem dovolacího soudu.

Skutkové zjištění o tom, že žalobce (jako hlavní ekonom) nebyl oprávněn podepisovat objednávky jménem družstva a že při objednání kuchyňské linky a jejím uložení (ve svém rozestavěném domě) jednal o své újmě a bez vědomí předsedy družstva, odvolací soud založil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - na výpovědi předsedy družstva Ing. B. U. (který "vždy shodně a jednoznačně vypovídal", že "o nákupu nevěděl, souhlas k němu nedal a dozvěděl se o něm až dodatečně"), na zápisu v podnikovém rejstříku ("podle kterého musel být pod právním úkonem družstva podepsán vždy především předseda"), na příkazu předsedy JZD č. 1/85 a na výpovědi svědkyně M. K., pracovnice okresní zemědělské správy (která uvedla, že "žalobce si nechal zaevidovat svůj závazek vůči družstvu na osobní účet až v době prováděné kontroly, pod jejím vlivem"). Odvolací soud také dospěl k závěru, že "jednání žalobce vybočovalo z praxe družstva" (kdy družstvo poskytovalo svým členům pomoc, která spočívala v provedení prací, dodání materiálu, případně zapůjčení dopravních prostředků), neboť "žalobci nebyl poskytnut žádný úvěr a nebyl mu dodán žádný materiál (kuchyňská linka není materiál)". Při hodnocení důkazů však odvolací soud nepřihlédl zejména k výpovědi Ing. B. U. provedené u hlavního líčení dne 15.3.1990 (kde mimo jiné vypověděl "je pravda, že původně jsem vypověděl, že podepisovat objednávky mohli učinit jen ti, co byli uvedení v příkaze, nyní vysvětluji tuto skutečnost odlišně, že tak mohl učinit v podstatě každý, kdo dostal objednávkový list", "pro prohlížečky a nábytek jel obžalovaný sám, nevím, jestli mi tehdy tuto skutečnost říkal, je to možné", "domníval jsem se, že na účtu pohledávek za obyvatelstvem tzv. osobním účtu se evidují pouze půjčky, že tomu tak není jsem se dozvěděl až v řízení", "v zásadě bylo možné, aby na podnikovou objednávku člen JZD zakoupil stavební materiál, který potřeboval pro sebe a poté družstvu uhradil"), a dále ke znaleckému posudku Ing. Josefa Maurera, znalce z oboru ekonomiky (v jehož závěrech se uvádí, že "účtování je obsahově správně a že nedošlo ke ztrátě žádné zaúčtované položky, což dokazují zápisy v saldokontech", "v měsíci říjnu 1986 byla zaúčtována pohledávka za Ing. W. ve výši 11.775,- Kčs, ale tento zápis byl v listopadu 1986 zrušen a na osobní účet Ing. W. byla proúčtována pouze hodnota toho souboru předmětu kuchyňské linky v ceně 5.430,- Kčs, kterou si Ing. W. ponechal, tuto částku také zaplatil koncem listopadu 1986", "jednání kontrolního orgánu OZS Děčín se konalo a zjištění skutečného stavu vykázané pohledávky 11.775,- Kčs na osobním účtu Ing. W. se uskutečnilo 11.11.1986, ale v tento den byly počítačové sestavy pouze za měsíc září 1986, a sestavy za měsíc říjen 1986 byly zpracovány až 15.11.1986, je tedy nepravdivé tvrzení kontrolních orgánů OZS Děčín, že se částka 11.775,- Kčs dostala na osobní účet Ing. W. až v měsíci listopadu 1986"). Protože odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a protože nesprávně hodnotil (v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu) břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že žalobce porušil jednáním popsaným v dopise žalovaného ze dne 1.12.1986 družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem (které měl za řízení žalovaný), nemůže mít výše uvedené skutkové zjištění oporu v provedeném dokazování nemohou; proto obstát ani právní závěry odvolacího soudu, které byly na tomto zjištění založeny.

Z uvedeného vyplývá, že podle dosavadních výsledků dokazování nelze mít za prokázané, že by žalobce jednáním uvedeným v dopise ze dne 1.12.1986 zaviněně porušil družstevní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Nevyjdou-li najevo nové (dosud neznámé) skutečnosti nebo důkazy, budou soudy v dalším řízení z uvedeného závěru vycházet.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. března 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu