Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 3448/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně B. N., DiS., zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému T. N., o zaplacení částky 172.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 214/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 17. 3. 2016, č. j. 12 Co 36/2016-56, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, č. j. 12 Co 36/2016-56, změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2015, č. j. 17 C 214/2015-34, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 172.000 Kč se smluvní pokutou ve výši 108.700 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 38.402,49 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobkyně spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované rozsudkem ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002, při řešení otázky procesního práva „jakým způsobem má odvolací soud postupovat, nebylo-li účastníku soudem prvního stupně poskytnuto poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., ač se tak z objektivního hlediska mělo stát“. Odvolacímu soudu vytýká, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který jí nepoučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud neoznačila důkazy potřebné k prokázání tvrzení o tom, zda žalovaný je vlastníkem odděleného majetku náležející do jeho výlučného vlastnictví, z něhož je možno uspokojit její pohledávku. Tím však ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká možnou vadu řízení, která měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato námitka není způsobilá sama o sobě založit přípustnost dovolání a dovolací soud by se jí mohl zabývat až tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázku případn�� existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Ostatní dovolací námitky nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Prosazuje-li žalobkyně vlastní skutkový závěr, že žalovaný - její manžel - má majetek nespadající do jejich společného jmění, z něhož by mohl žalovanou pohledávku ze smlouvy o půjčce, kterou mu poskytla před uzavřením manželství, uspokojit, brojí primárně proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Žalobkyně sice výslovně v dovolání ohlásila, že jím napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy i nákladové výroky, avšak ve vztahu k nim v dovolání nevylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (§ 237 o. s. ř.). Dovolání tak v tomto směru trpí vadou, jež brání pokračovat v dovolacím řízení, kterou žalobkyně včas, tj. ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu