• Nákupní košík
  • Přihlášení

logo

  • ZÁKONY
    • Právní předpisy
    • Předpisy dle oborového členění
    • Zákony
    • Změny v předpisech
    • Vybrané zákony
    • ČSN Normy
    • Mezinárodní smlouvy
    • Finanční zpravodaje
  • JUDIKATURA
    • Soudní rozhodnutí Ústavního soudu
    • Soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
    • Soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu
  • ADRESÁŘ
  • VZORY SMLUV
  • SLUŽBY
    • Právní poradna
    • Insolvence a oddlužení
    • Alimenty na děti
    • Kolektivní vyjednávání
    • GDPR – ochrana osobních údajů
    • Zákony.cz Online
    • Oddlužení osob
  • PODPORA
    • Podpora
    • Videa
  • E-SHOP
    • Právní software
Domů
  • PRÁVNÍ PŘEDPISY
    • Právní předpisy
    • Předpisy dle oborového členění
    • Zákony
    • Změny v předpisech
    • ČSN Normy
    • Mezinárodní smlouvy
    • Finanční zpravodaje
  • JUDIKATURA
    • Soudní rozhodnutí Ústavního soudu
    • Soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
    • Soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu
  • ADRESÁŘ
  • VZORY SMLUV
  • SLUŽBY
    • Právní poradna
    • Insolvence a oddlužení
    • Alimenty na děti
    • Kolektivní vyjednávání
    • GDPR – ochrana osobních údajů
    • Zákony.cz Online
    • Oddlužení osob
  • PODPORA
    • Podpora
    • Videa
  • E-SHOP
    • Právní software

III. ÚS 86/98, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu

9.7.1998 - Účinný
III. ÚS 86/98
Účinný

III. ÚS 86/98

III.ÚS 86/98 ze dne 9. 7. 1998

N 79/11 SbNU 225

Přípustnost opravného prostředku ve věcech, ve kterých soud rozhoduje v prvém stupni

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 9. 7. 1998, po ústním jednání dne 25. 6. 1998, v senátě ve věci stěžovatelky I. M., zastoupené JUDr. B. G., CSc., advokátem AK, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 1998, sp. zn. 9 To 2/98, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 1998, sp. zn. 9 To 2/98, se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 31, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), 2, 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 1998 (ve věci 9 To 2/98) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený obecný soud porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listiny), a to tím, že její stížnost podanou v trestní věci jejího druha T. H. (vedené před Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 1 T 237/95) zamítl jako nepřípustnou; s odkazem na to, že právo na přezkum soudního rozhodnutí ve dvou stupních je základním (procesním) právem, z něhož nesmí být účastník (strana) soudního řízení vyloučen (čl. 36 odst. 2 Listiny), s připomenutím, že v naznačeném směru je praxe obecných soudů nejednotná a s odkazem na odlišný názor vyjádřený ve skutkově obdobné věci v rozhodnutí Městského soudu v Praze (ve věci 7 To 462/96) proto navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) za účastníka řízení (§ 30 al. 3, § 76 odst. 1 zákona) vyjádřila tak, že vývody ústavní stížnosti odmítla jako protiřečící zákonu (§ 141 odst. 2 tr. ř.), odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a současně s odkazem na komentář k trestnímu řádu (Šámal a spol. - Trestní řád, komentář, Praha 1995) navrhla, aby ústavní stížnost stěžovatelky byla zamítnuta.

Vrchní státní zástupce v Praze, ač o svém právu Ústavním soudem vyrozuměn (č. l. 6 spisu), se k ústavní stížnosti jako vedlejší účastník (§ 76 odst. 2 al. 2 zákona) nevyjádřil a ani následně svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil.

Další vedlejší účastník, v řízení před obecnými soudy obžalovaný T. H., se ve svém vyjádření zcela ztotožnil s vývody ústavní stížnosti, také on poukázal na povahu porušeného ústavně zaručeného základního práva a na nejednotnou praxi obecných soudů a závěrem svého vyjádření, v souladu s ústavní stížností, vznesl návrh obsahově shodný.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů v trestní věci vedlejšího účastníka T. H., stejně jako z obsahu ústavní stížnosti, vyplývá, že proti odsuzujícímu rozsudku obecného soudu I. stupně, jak on, tak stěžovatelka jako jeho družka (§ 247 odst. 2 al. 1 tr. ř.) podali odvolání, přičemž stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení navrhla, aby z opravného řízení byla vyloučena předsedkyně senátu; svůj návrh odůvodnila tvrzením, že tato soudkyně (z důvodů blíže rozvedených), v souvislosti s přípravou veřejného zasedání, nepostupuje vůči osobě obžalovaného ve shodě s povinnostmi, které pro ni plynou ze zákona, příp. jsou dány lege artis.

Krajský soud stěžovatelčině návrhu vyhověl a předsedkyni senátu, proti níž návrh směřoval, prohlásil z dalšího řízení za vyloučenu (§ 30 odst. 1 tr. ř.); podle odůvodnění příslušného usnesení stalo se tak z obsahově jiných důvodů než uváděla stěžovatelka, totiž proto, že zmíněná soudkyně, s ohledem na povahu stěžovatelkou tvrzených důvodů, které označila za nepravdivé, případně zkreslené a podané tendenčně, se cítí natolik osočena, že by v nastalé situaci nestrannost jejího rozhodování mohla být potencionálně ohrožena.

Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka, přes poučení dané soudem II. stupně, že v dané věci není stížnost jako opravný prostředek přípustná, stížnost podala; vytkla Krajskému soudu v Praze, že důvody vyloučení dotčené soudkyně, ve smyslu uplatněných tvrzení, meritorně neprojednal a své rozhodnutí založil na důvodech zcela jiných, "účelově se soudu lépe hodících". Napadené rozhodnutí označila proto za nezákonné a z tohoto důvodu se domáhala jeho zrušení.

Vrchní soud v Praze, svým usnesením ze dne 22. ledna 1998 přijatým v neveřejném zasedání, takto podanou stížnost zamítl (§ 148 odst. 1 písm. a) tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí - aniž by meritorně přezkoumával správnost napadeného rozhodnutí soudu nižšího stupně (§ 147 odst. 1 tr. ř.) - uvedl, že stížnost je v dané věci ex lege nepřípustná, neboť "Krajský soud v Praze zde rozhodoval ve stádiu řízení o odvolání a ne v řízení o věci v prvém stupni, když pouze v tomto řízení je stížnost proti usnesení soudu přípustná" a současně poukázal "na obecnou právní zásadu, že nikdo nemůže, a to ani rozhodnutím soudu, nabýt více práv než mu dává zákon".

Ústavní soud se neztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze a ve svém rozhodnutí vycházel z úvah, jak níže jsou rozvedeny.

Ochrana právům (v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - § 1 odst. 1 al. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 1 Listiny) je ústavně svěřena obecným soudům, jímž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem (čl. 90 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); postup, jímž jsou obecné soudy ve své jurisdikční činnosti vázány, je určen těmi kterými procesními předpisy, ve věci stěžovatelky trestním řádem (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ten - pokud jde o způsob rozhodování - stanoví, že ve věci samé, tj. o otázce viny a v případech odsuzujícího rozhodnutí, též o trestu rozhoduje soud rozsudkem (§ 119 odst. 1, § 120 odst. 3, § 122 odst. 1, § 225 odst. 1 tr. ř.), zatímco v ostatních případech s věcí samotnou souvisejících děje se tak usnesením; tento zásadně odlišný způsob rozhodování obecných soudů, odhlédnuto od toho, že nachází svůj výraz též v odlišně upraveném režimu opravného řízení, podle přesvědčení Ústavního soudu je současně též výrazem kritérií, která materii, o níž je nutno v průběhu celého (trestního) řízení rozhodnout, zřetelně rozlišují. Jestliže totiž zákon stanoví, že přezkum vyšším soudem má místo tehdy, bylo-li usnesení vydáno soudem, který rozhoduje ve věci v prvním stupni (§ 141 odst. 2 tr. ř.), nelze - především pod aspektem zásad daných podmínkami ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) - zákonnou podmínku (rozhodování) "ve věci v prvém stupni" vyložit tak omezujícím způsobem, jak až dosud, zřejmě ve své ustálené praxi, činí obecné soudy (a shodně též Šámal a spol.: Trestní řád - komentář), byť zákonný text sám o sobě očividně připouští výklad širší, resp. jiný.

Tomu především nasvědčuje zákonem užité slovní vyjádření (rozhoduje) "ve věci v prvém stupni", čímž - podle přesvědčení Ústavního soudu - dlužno rozuměti nikoli procesně příslušný soud prvého stupně (jemuž přísluší rozhodovat o meritu věci), ale soud, který o té které otázce rozhoduje (usnesením) poprvé a který v tomto smyslu je třeba pokládat za "soud v prvním stupni". Při tomto výkladu nelze totiž ztrácet ze zřetele, že přes opakované novelizace trestní řád (obdobně jako i další procesní normy a současný právní řád vůbec) již ve své koncepci je stále ještě poznamenán relikty totalitního systému, ty však nelze judikaturou obecných soudů posilovat - v posuzované věci - restriktivním výkladem, a to mimo jiné již také proto, že restriktivní výklad (rozhodného zákonného ustanovení) na úkor ústavnosti nerozlišuje vlastní povahu a význam otázek, o nichž se v konkrétní věci usnesením rozhoduje.

Podle zákona obecné soudy rozhodují usnesením o otázkách, které buď upravují způsob a průběh řízení, nebo o otázkách, které sice s věcí samotnou - avšak jen volně - souvisí, nicméně které na vlastní rozhodnutí v meritu věci (viz vpředu) zpravidla nemají podstatný vliv [pokud jím obecné soudy nerozhodují (kasací) o meritu věci]; přesto však některá rozhodnutí vydaná formou usnesení mohou mít (a zpravidla také mívají) pro obžalovaného ať procesní, ať jiné nikoli zanedbatelné důsledky; v případech tohoto druhu stupni závažnosti takového rozhodnutí (na příklad o námitce stran podjatosti soudce, o vzetí do vazby, o uložení pořádkové pokuty apod.) dává zákon výraz tím, že proti němu - zřetelně jako výjimku (§ 141 odst. 2 al. 2 tr. ř.) připouští opravný prostředek - stížnost.

Z uvedeného posléze plyne, že v trestním řízení obecné soudy rozhodují usnesením, jako nižší formou rozhodnutí, toliko tehdy, jestliže rozhodují v souvislosti s věcí (tj. v souvislosti s obžalobou) o otázkách k ní sice přidružených, nicméně o takových, které lze bez obtíží od "věci samé" (jejího merita) oddělit; takové usnesení je rozhodnutím o samostatném meritorním (od věci samé odlišném) základu, spravuje se vlastním procesním režimem, a proto také tam, kde ze zákona je přezkoumatelné vyšším soudem, má povahu rozhodnutí prvostupňového, a to bez ohledu na to, v kterém stupni obecného soudu bylo přijato, s tou výjimkou ovšem, že vyslovená zásada neplatí pro případ, kdyby k vydání takového usnesení došlo v řízení před Nejvyšším soudem.

K základním zásadám spravedlivého procesu ("stanoveného postupu" dle čl. 36 odst. 1 Listiny), mimo postulátu nezávislého a nestranného rozhodování, vyloučení libovůle v soudní jurisdikci aj., náleží - nikoli v poslední řadě - také ústavní požadavek přezkumu rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně, neboť jen tak se naplňuje ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (hlava pátá Listiny) a z ní vyplývající právo na spravedlivý proces; proto také tam, kde zákon, ať již z jakýchkoli důvodů, připouští dvojí výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem republiky co nejvíce souladný (obdobně též nález ve věci Pl. ÚS 48/95 publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., č. 21, vydání 1., Praha, 1997 a ve Sbírce zákonů č. 121/1996 Sb.).

Ve stěžovatelčině věci vycházely obecné soudy z právního názoru, který s vyloženými ústavními zásadami není v souladu, a proto Ústavní soud - vycházeje současně ze zásady minimalizace zásahu do obecného soudnictví - zrušil toliko rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu stížnostního [§ 82 odst. 1, 3 písm. a) zákona], aniž by se přitom jakkoli zabýval meritorními aspekty posuzované ústavní stížnosti, resp. námitkami, jež stěžovatelka proti rozhodnutí nižšího stupně vznáší.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 9. července 1998

Zdroj: rozsudek Ústavního soudu ze dne 9.7.1998, čj. III. ÚS 86/98, www.usoud.cz.

Objednat právní informační systém Zákony.cz

Vybrané zákony

Autorský zákon

Daňový řád

Exekuční řád

Občanský soudní řád

Občanský zákoník (nový)

Insolvenční zákon

Správní řád

Stavební zákon

Trestní řád

Trestní zákoník

Zákon o dani z přidané hodnoty

Zákon o daních z příjmů

Zákon o krajích

Zákon o obchodních korporacích

Zákon o obcích

Zákon o svobodném přístupu k informacím

Zákon o účetnictví

Zákoník práce

Živnostenský zákon

Další vybrané zákony

ZOBRAZIT PRÁVNÍ PŘEDPIS

Zadejte číslo předpisu (např.: 1/1993 Sb.).
Zákony.cz Online
Online práce s předpisy - vstoupit

Zákony podle roků

  • 2017
  • 2016
  • 2015
  • 2014
  • 2013
  • 2012
  • 2011
  • 2010
  • 2009
  • 2008
  • 2007
  • 2006
  • 2005
  • 2004
  • 2003
  • 2002
  • 2001
  • 2000
  • 1999
  • 1998
  • 1997
  • 1996
  • 1995
  • 1994
  • 1993
  • 1992
  • 1991
  • 1990
Předpisy dle oborového členění

LUSTRACE OSOBY

Zadejte jméno a příjmení.

Odběr novinek

Zadejte svůj email.

Aktuality

23.4.2018 07:49

Belgický soud vynese rozsudek nad atentátníkem Abeslamem - České noviny

23.4.2018 07:17

Rok vězení za nelegální přechod hranic. Francie přitvrzuje imigrační zákony - Novinky.cz

23.4.2018 06:48

Francouzské Národní shromáždění schválilo přísný imigrační zákon - České noviny

23.4.2018 06:00

Ze soudružky první dámou poprvé po 40 letech. Kim Čong-un udělil manželce titul - Lidovky.cz

Další aktuality

reklama

O nás

Kontakt

Inzerce

Reklama

Informace

Obchodní podmínky
Podmínky užívání
Licenční podmínky
Odkazy
Stav k:
25.4.2018
Poslední dokument:
066/2018 Sb.
Počet dokumentů:
886 624
  • Právní předpisy
  • Adresář
  • Vzory smluv
  • Právnická literatura
  • Právní software
© 2018 Heagl, s.r.o.
×
Přihlášení
Přihlásit se
Vaše uživatelské jméno nebo heslo není zadáno správně.
Zaslat zapomenute heslo.
×
Registrace
  • Autorization
Register
* All fields required
×
Zaslat zapomenuté heslo
Zaslate heslo
V případě, že jste zapoměli Vaše heslo pro přístup do elektronického obchodu Zákony.cz, zadejte, prosím, Váš email, který jste použili při registraci. Obratem Vám na něj bude zasláno nové heslo.
Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informacíRozumím