Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. ledna 2019 č. j. 2 As 394/2018-21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. ledna 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 3798/18, III. ÚS 3804/18, IV. ÚS 3806/18, I. ÚS 3807/18) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2019


JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj